Možná to cítíte stejně

Virtuální deník

Dnes je jeden z těch dnů, kdy mám pocit, že už dál nemůžu. Každý den se probouzím s nadějí, že dnešek bude jiný, že dnes se mi to podaří. Ale večer si lehám do postele s pocitem selhání, zklamání a beznaděje. Je mi čtyřicet pět let a řekla bych, že jsem prošla snad všemi dietami, které kdy existovaly. Keto, paleo, půst, nízkosacharidová dieta, a to je jen špička ledovce. Každý měsíc zkouším něco nového v naději, že tentokrát to bude fungovat. Ale pokaždé se ocitám zpět na začátku, jakoby bylo všechno mé úsilí marné.

Často si říkám, že to prostě není fér. Ráno vstávám, postarám se o děti, připravím jim snídani, odvezu je do školy a pak spěchám do práce. V kanceláři strávím osm, někdy i deset hodin, a když se vracím domů, začíná druhá směna. Večeře, úkoly, praní, uklízení. Kde mám najít čas na sebe? Na to, abych šla do posilovny nebo si připravila pořádné zdravé jídlo? Někdy mám pocit, že jsem ve spirále, ze které nemůžu ven. A když už si najdu chvilku pro sebe, jsem tak unavená, že jediné, co chci, je se natáhnout na gauč a vypnout.

A pak jsou tu ty neustálé komentáře. „Proč se tak staráš o svou váhu?“ nebo „Mně se líbíš taková, jaká jsi.“ Chápu, že to myslí dobře, ale kdyby věděli, jak moc mě to bolí! Cítím se jako outsider. Všude kolem sebe vidím ženy, které vypadají skvěle, a já se vedle nich cítím jako šedá myš. Sociální sítě jsou plné dokonalých těl, úsměvů a úspěchů. Jakoby byl svět rozdělen na ty, kteří to dokázali, a na nás, kteří se stále snažíme a přitom nikdy nedosáhneme cíle.

Moje největší obava? Zdraví. Vím, že pokud něco nezměním, čekají mě vážné zdravotní problémy. Cukrovka, vysoký krevní tlak, srdeční choroby. Tohle všechno mi běhá hlavou, když se snažím usnout. Ale jak to změnit? Když už se mi podaří zhubnout, kila se mi brzy vrátí. Je to jako nekonečný cyklus, ze kterého nevidím cestu ven. A co moje sebevědomí? Každý pohled do zrcadla je pro mě bolestivý. Stále se cítím nespokojená se svým tělem, což ovlivňuje nejen můj osobní život, ale i ten profesní. Mám strach, že pokud to nezměním, zůstanu takhle nešťastná navždy.

A co můj vztah? Bojím se, že pokud nezměním své návyky a nezhubnu, můj partner mě přestane milovat. Že si najde někoho jiného, někoho, kdo se o sebe umí postarat lépe. Vždycky jsem chtěla být jeho oporou, ale teď mám pocit, že ho spíš táhnu dolů. A když už mluvím o strachu, co moje děti? Chci jim být příkladem, ale jak jim mohu ukázat cestu ke zdraví, když sama tápu?

Mým největším přáním je najít způsob, jak zhubnout a udržet si váhu bez neustálého jojo efektu. Potřebuji řešení, které bude fungovat v mém hektickém životě. Něco, co nebude vyžadovat hodiny v kuchyni nebo posilovně. Chci komunitu, skupinu lidí, kteří mi budou rozumět a podpoří mě. Tohle je tak osamělé, a já toužím po podpoře, ne po kritice nebo nepochopení.

A co psychická pohoda? Chci se cítit dobře ve svém těle a mít z toho radost, ne pocit viny nebo selhání. Chtěla bych vést zdravější a aktivnější život, který bych mohla předávat i své rodině. Ráda bych, aby se mé děti naučily zdravým návykům, aby nemusely procházet tím, čím já.

Sním o tom, že se budu moci podívat do zrcadla a být na sebe hrdá. Chci cítit, že jsem to dokázala. Toužím po tom mít dostatek energie na všechny své aktivity, aniž bych se cítila unavená nebo vyčerpaná. Chci být příkladem nejen pro své děti, ale i pro ostatní ženy, které se potýkají se stejnými problémy jako já.

Mým snem je žít bez neustálého přemýšlení o tom, co jím a kolik vážím. Chci být svobodná od tohoto břemene. Chci dosáhnout vnitřního klidu a spokojenosti se svým tělem, což mi umožní žít naplněný a šťastný život.

Dnes večer, když píšu tyto řádky, cítím se trochu lehčeji. Možná je to proto, že jsem si konečně vyjádřila všechno, co mě trápí. Možná je to proto, že jsem si uvědomila, že nejsem sama. Jsou tu tisíce žen, které procházejí tím samým, a to mi dává naději. Naději, že jednoho dne najdu cestu. Naději, že jednoho dne se budu cítit svobodná.